TOPlist


Ve stručnosti

Novorománský kostel sv. Jana Nepomuckého v ul. Boženy Němcové na Lineckém předměstí z let 1914 – 1915 je cenným příkladem pseudoslohové sakrální architektury ve městě.

kolorovaná kresba kostela

Kostel je trojlodní plochostropou bazilikou s příčnou lodí vloženou před chór s půlkruhovou apsidou na východní straně. Před západní průčelí je předsazena vysoká hranolová věž. Námětem malířské výzdoby apsidy chóru je patron kostela sv. Jan Nepomucký. Zařízení kostela je soudobé. Součástí hlavního oltáře je barokní obraz sv. Jana Nepomuckého od známého malíře Franze Antona Maulbertsche (1724 – 1796), jehož díla se nalézají zejména na Moravě. Oltářní obraz se původně nalézal na jednom z oltářů v českobudějovickém kostele sv. Mikuláše. Na jednom z bočních oltářů se nalézá obraz Panny Marie Budějovické, jejíž známý milostný obraz byl uctíván ve zdejším dominikánském klášteře. Technickou zajímavostí je použití teplovzdušného podlahového vytápění.

Převzato z:
Encyklopedie Českých Budějovic. [České Budějovice] : Město České Budějovice, 1998. 592 s.
Zdroj obrázku:
sbírka J. Dvořáka z Encyklopedie Českých Budějovic. [České Budějovice] : Město České Budějovice, 1998. 592 s.

Další informace & historie kostela

1914 (20. 3.)vysvěcen základní kámen stavby
1914 (17. 9.)dokončena stavba věže
Zastavěná plocha:12 arů, 15 m2
Rozloha kostelního náměstí:46 arů, 91 m2
Dárce pozemku pro stavbu kostela:kníže ze Schwarzenbergu a firma L.C. Hardthmuth
Projekt kostela vypracoval:Antonín Möller (městský stavitel z Varnsdorfu)
Objem zdí kostela:13 389,05 m3
Cena za jeden metr stavby:18 K
Prostor pro:3200 lidí
Celková cena kostela:524 413 K 69 h

Na stavbu kostela na Lineckém předměstí byla uzavřena smlouva s Antonínem Procházkou, stavitelem z Kladna, který měl v Českých Budějovicích firemní pobočku, kterou vedl společník Josef Bazzanella.

Architektonická hlediska:

Trojlodní románská bazilika s příčnou lodí a půlkruhovou absidou
Délka v hlavní ose:54,65 m
Šířka:23,80 m (v příčné lodi)
Výška:13,5 m (od dlažby po strop ve střední lodi)
Věž (nad hlavním vchodem):
     Výška:36,5 m (od podlahy kostela k vrcholu)
     Půdorys:čtverec o straně 6,7 m

Půdorys baziliky obsahuje kromě tří podélných lodí a příčné lodi, také prostornou předsíň ve středu hlavní věže a dvě menší předsíně u vedlejších vchodů, které se nachází po obou stranách hlavního vchodu. Z těchto menších předsíní vedou na kůr kamenné schody, z nichž jedny pokračují a vedou na půdu a na věž. V přední části kostela se nachází presbytář, jenž je zvýšený nad dlažbu lodi o čtyři schodové stupně. V půdorysu je půlkruhový. Jeho klenba tvoří přesnou čtvrtkouli, která se prodlužuje o válec a je zdobena 12 lunetami. Od příčné lodi je oddělen vítězným obloukem o rozpětí téměř 12 m. Na pravé straně presbytáře, symetricky proti sakristii, se nachází zvláštní místnost určená pro křtitelnici a místnost pro kostelní vybavení. Pod presbytářem byly zřízeny velké místnosti, které slouží jako kotelna pro ústřední topení a jako skladiště uhlí, přístupné z venku po zvláštním schodišti. Nad sakristií a nad místností, kde se nachází křtitelnice a kostelní vybavení, jsou v prvním patře dvě oratoria, přístupná po dvou schodištích z kruhové chodby, která se nachází za presbytářem a jež ústí ven z kostela. Kostel má celkem sedm vchodů. Podlaha kostela je zvýšená nad úroveň ulice a průčelí kostela je opatřeno mohutnými žulovými schody. Stropy všech lodí kostela jsou postaveny ze železobetonu. Nad křížovou lodí je postavena věžička se zvonkem, tzv. sanktusníkem. Střechu pokrývají tašky. Fasáda kostela je provedena v novorománském stylu a opatřena omítkou z břízolitu.

Samotné svěcení kostela sv. Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí se konalo v neděli 12. 9. 1915, v den svátku Jména Panny Marie. Příští den po uctění ostatků sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého byly při svěcení hlavního oltáře jejich ostatky vloženy do jeho horní plochy – mensy – a tam zazděny. Zvony byly objednány u známé zvonařské firmy Rudolf Perner a syn z Prahy. Elektropohon zvonů měl vyrobit a dodat Elektrický závod Kleissl a spol. v Plzni. Rudolf Perner dostal za úkol ulít pět velkých zvonů, které měly být zavěšeny do věže a jeden malý zvon, tzv. sanktusník, který měl být umístěn do sanktusové věžičky kostela. Celková váha kovu měla být 5600 kg. Zvony bylo naplánováno zasvětit sv. Terezii, Panně Marii, sv. Martinovi, sv. Ludmile a sv. Andělům strážným. Vzhledem k problémům však byly zvony ulity na základě nové objednávky až o deset let později stejnou firmou.

Další z velkých objednávek se týkala stavby nových varhan. Vypracováním konečných plánů byla nakonec pověřena varhanářská firma Schifner. Podle touto firmou vypracovaného návrhu měly mít nové varhany 44 rejstříků a plně tak vyhovovat parametrům chrámu. Zhotovení varhanní skříně podle projektu Pantaleona Majera bylo svěřeno firmě Mudroch. Varhany byly dokončeny v červenci 1916.

Do kostela byly nakonec umístěny – oproti původním plánům se sedmi oltáři – tři oltáře. Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a jeho kamenná část byla zhotovena z černého mramoru se žulovým podstavcem o třech stupních. Nad ním se nacházel velký baldachýn na čtyřech sloupcích s obrazem uprostřed. Právě tento obraz byl a dodnes je umělecky nejcennější součástí vnitřního zařízení kostela. Představuje Oslavení sv. Jana Nepomuckého. Jeho autorem je vídeňský malíř František Antonín Maulbertsch. Na obraze je namalovaný vznášející se světec na koberci. Je oblečený v rochetě a plášti. Levou ruku má přitištěnou k hrudi a pravici vztahuje dopředu. Na levé straně jej doprovází anděl, který v ruce drží světcův atribut – krucifix. Kolem hlavy sv. Jana Nepomuckého je umístěno pět hvězd a vznáší se zde několik malých andělíčků. V dolní části obrazu stojí skupina lidí: muž, matka s dítětem a další muž, který se skloněnou hlavou klečí u mrtvého dítěte, které má hlavu ověnčenou květinami.

Na epištolní stranu byl umístěn oltář Panny Marie Budějovické s jejím obrazem, celý ze dřeva na červeném mramorovém podstavci, stejný jako oltář sv. Anny na evangelijní straně, také s obrazem světice, které je zasvěcený.

Pseudorománská kazatelna byla umístěna k prvnímu pilíři na evangelijní straně a obě zpovědnice pod kůr. Plány na výzdobu presbytáře i návrh na zhotovení čtrnácti obrazů křížové cesty, která byla v souladu s jeho figurální výzdobou k poctě sv. Jana Nepomuckého vytvořil Pantaleon Majer. Vytvoření křížové cesty byl pověřen Umělecký ústav Bohumila Mudrocha z Prahy, který vytvořil i další vybavení kostela: sekretář do sakristie, pontifikální křeslo, klekátko, kříž, několik malých křesel, pódium pod křesla, pultík pro mešní knihu a křtitelnici.

Jednou ze zajímavostí vnitřního vybavení kostela bylo horkovzdušné topení. Vyrobila jej firma Kurz, Rietschel a Hanneberg z Vídně. Horký vzduch byl veden z kotelny, která byla umístěna pod presbytářem, trubkami po celém kostele, vyhřívaná byla i podlaha. Návrh na elektrické osvětlení kostela vypracovala firma Brunhoffer z Českých Budějovic, která jej posléze i nainstalovala. Nakonec byl kostel vyzdoben i navenek. Tympanon pro portál kostela s vyobrazením Dobrého pastýře vytvořil sochař a řezbář z Hořic Alois Jelínek. Průčelí kostela bylo ozdobeno dvěma sochami: sv. Josefa a sv. Antonína Padovského z hořického pískovce.

Zajímavé je, že válka ovlivnila stavbu kromě zdržení a vícenákladů i jinak, méně viditelně pro oči tehdejšího pozorovatele. Kupř. kvůli válečným rekvizicím kovů a nedostatku pokrývačského materiálu musela být na hlavní věž, na dvě malé věžičky a na střechu kostela dána jen prozatímní, nekvalitní krytina. Důsledky musely být řešeny v následujících letech a tím vlastně stavbu prodražily ještě více.

Historie

V tehdejší Schwarzenbergově ulici (dnes Boženy Němcové), stál už městský chudobinec z roku 1898, zeměbranecké kasárny z roku 1899 a nemocnice z roku 1913. V prostoru, kde byl postaven kostel, bylo „narýsováno“ náměstí již na plánu města na konci 19. století. Náměstí dostalo v roce 1921 jméno Třebízského, ale slovně se název přestal nenápadně používat po rozšíření někdejších kasáren adaptovaných na vojenskou nemocnici.

Základní kámen kostela byl slavnostně posvěcen dne 20. 3. 1914 ve výroční den umučení generálního vikáře Jana Nepomuckého v roce 1393. Kámen posvětil biskup J. A. Hůlka a svěcenou vodou vykropil místo pro hlavní oltář. Kámen se schránkou s dokumenty a ukázkami dobových peněz byl spuštěn do základů kostela. Za rok a půl byl kostel postaven a dne 12. 9. 1915 zasvěcen svatému Janu Nepomuckému.

Farnost sv. Jana Nepomuckého byla založena dne 1. 1. 1925. Formálně zahrnovala Linecké předměstí (jednodušeji řečeno území města mezi řekami Malší a Vltavou).

kostel před rokem 1935

Kostel sv. Jana Nepomuckého před rokem 1935

Kostel postavila v letech 1914 – 1915 firma Antonína Procházky z Kladna v novorománském stylu podle projektu varnsdorfského městského stavitele Antonína Möllera. Pozemek darovali kníže Jan Schwarzenberg a hrabě Lamezan-Salins v zastoupení firmy Hardtmuth.

Schwarzenbergova ulice byla v roce 1921 přejmenována na Štefanikovu. To se po roce 1948 nelíbilo politickým orgánům, proto v roce 1955 obdržela název ulice Boženy Němcové.

Zajímavá novorománská stavba připomíná, zejména v interiéru (oltář) staroslovanské kostely. Do kostela by se mělo vejít nejvíce věřících z budějovických kostelů. Věž je vysoká 50 m a je třetí nejvyšší věží ve městě.

Zdroj obrázku:
Kohoutí kříž : Kohoutíkriz.org [online].Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Lidická 1, 37059, Czech Republic - Europe, http://www.cbvk.cz/, c2001-2011 [cit. 2011-07-01]. Maria Wicpaleková. Dostupné z WWW: http://www.kohoutikriz.org/priloha/wicpa.php.

Postavme katedrálu!

Ve druhé polovině 19. století stála církevní správa v Českých Budějovicích před významným problémem - České Budějovice doposud představovaly jedinou farnost s katedrálním a  farním chrámem sv. Mikuláše. Město se rozrůstalo, přibylo i katolického obyvatelstva. Jedna farnost se svými kostely postupně přestávala postačovat pastoračním potřebám římskokatolické církve.

Pro většinu věřících pocházejících zejména z okrajových částí města a z okolních přifařených obcí bylo velmi komplikované docházet do pro ně tak vzdálených kostelů. Brzy se začalo vážně diskutovat o tom, jak tuto situaci vyřešit - zrodila se myšlenka stavby nové katedrály. Vážnou debatu na toto téma spustil biskup Martin Josef Říha, který se ve svém pastýřském listě z 2. listopadu 1888 vyjádřil pro stavbu katedrály:

Fotografie kostela

Autor: www.StandaKorbel.cz

„Město Budějovice se sídlem biskupství velmi dlouho postrádá vlastního samostatného stoličního chrámu Páně. Sto let již tomu, co sídlo biskupské jest v Budějovicích a hned od prvních počátků jevila se vždy úsilná touha vystavěti zvláštní chrám kathedrální, aby posavadní chrám děkanský, jež spolu stoličným chrámem jest, jedině sloužil svému původnímu účelu: byl totiž jenom chrámem farním. Počet duší v Budějovicích vzrostl v posledních letech na více než 30.000 obyvatelů a pro to veliké množství obyvatelů jest v Budějovicích jediný chrám farní, kterýž nad to jest chrámem kathedrálním.“ Dále zdůvodnil myšlenku stavby katedrály takto: „Sluší se, aby v Budějovicích zbudován byl samostatný, prostranný kathedrální chrám Páně, ve kterém by se služby Boží bez obtíží a překážek volně konati mohly. Zvláště jedná se o dítky školní, které nemohou náležitě se vystřídati při mši sv., která pro ústavy jednotlivé jest určena.” Na závěr svého pastýřského listu připojil biskup tuto výzvu: „Drazí diecesani! Poroučím vám veliké dílo toto a skládám na ramena vaše péči a starost o vystavení nového chrámu kathedrálního pro diecesi budějovickou. Každý z nás umíniž sobě stavěti tuto Svatyni Páně, kdo chud jsa, hrstí písku a darem podobným přispěl, dosti dal a snad více než bohatý velmož, který ze statků svých mohutné balvany uložiti může lehce do hlubokých základů…“ (Svoboda, 2010, s. 20-21.)

Na biskupův apel zareagovaly všechny českobudějovické noviny, které v té době vycházely: český Budivoj, německé Budweiser Zeitung, Budweiser Bote a Budweiser Kreisblatt, který rovněž nastínil možnosti, kde by případná nová katedrála mohla stát – na dnešním náměstí Přemysla Otakara II. na místě Samsonovy kašny nebo vedle tehdejší nemocnice, tj. na dnešním Senovážném náměstí.

Už ne tak příznivý názor na stavbu nové katedrály zazněl z řádků Budweiser Zeitung. Ta se ocitla pod palbou kritiky, církvi bylo vytýkáno, že v Českých Budějovicích je již sedm kostelů a není nutné stavět další. Těžiště této kritiky tkví také v tom, že díky stavbě budou oslavováni její zakladatelé, zatímco práci odvedou chudí dělníci. Ostře se noviny zaměřily i na biskupa, kterému doporučily, aby se raději věnoval potřebným v rámci dobročinné úlohy církve. Patetický styl ve svém článku podtrhuje neznámý autor ještě radikálním názorem, že peníze na stavbu by se neměly vybírat od obyčejných lidí, ale od samotného biskupa a jeho bohatých a vlivných přátel z církevních a šlechtických kruhů. Negativně se staví také k tomu, že by měla být nová katedrála postavena na náměstí místo Samsonovy kašny.

Budweiser Kreisblatt zase naopak stavbu obhajuje mj. s tím, že by díky tomu získalo práci mnoho dělníků. Autor také poukazuje na stav zdejší církevní správy, když zmiňuje skutečnost, že v Budějovicích je sice kostelů několik, ale pouze dva je možné ze strany biskupství plně využít pro bohoslužebné a pastorační účely, protože farní kostel sv. Mikuláše a klášterní mariánský kostel svojí kapacitou nevyhovují aktuálnímu stavu potřeb místní církve, obzvláště během svátků a při náboženské výchově dětí (Svoboda, 2010, s. 25.).

Tímto způsobem, mohli bychom říci takřka přebíjením názorů, probíhaly vášnivé a živé debaty mezi dobovými médii. Budweiser Zeitung odmítaly chápat stavbu katedrály jako otázku čistě náboženskou, viděly v ní spíše problém politický a národnostní. Podle nich šlo o vítanou příležitost pro Čechy, jak upevnit své pozice ve městě na úkor německých obyvatel.

Tento přístup Budweiser Zeitungu tvrdě napadly ostatní noviny. V pozdějších číslech budějovických novin a ani v pozdějších měsících, či dokonce letech se již o otázce stavby nové katedrály nemluvilo. Pouze Budivoj 20. prosince 1888 veřejnost opět upozornil na biskupův plán a znovuotiskl biskupův pastýřský list z 8. listopadu 1888. Pozitivní přijetí celého projektu širokou veřejností ilustruje úvod tohoto článku: „Z každého čísla našeho listu zjevně se jeví vřelé, všeobecné účastenství s myšlenkou, kterou pojal J. M. pan biskup M. Říha. Odevšad scházejí se příspěvky na nový chrám. Vyskytly se také námitky, ale ty zůstaly osamělé, čemuž není třeba se diviti, povážíme-li, jak pádné důvody mluví pro zbudování velké svatyně v Budějovicích.” (Svoboda, 2010, s. 28.)

Ve zprávě z roku 1888, kterou poslal biskup Říha do Říma, se zmiňuje o plánované stavbě nové katedrály, přičemž stará – tj. katedrální kostel sv. Mikuláše – má být napříště využívána pouze k farním účelům. V březnu 1897 se město rozhodlo na stavbu katedrály darovat pozemky na dnešním Senovážném náměstí s podmínkou, že tento dar bude schválen okresním zastupitelstvím. Konkrétně šlo o část bývalého dobytčího trhu a k nemocnici přilehlou část parku.

Aby bylo sbírání příspěvků organizovanější a přehlednější, ustavil se 16. ledna 1897 Spolek pro vystavění kathedrály v Budějovicích (Svoboda, 2010, s. 29.). Seznamy dárců, kteří chtěli přispět na stavbu nové katedrály, byly zveřejňovány v ordinariátních listech i v místním tisku, např. v Budivoji.

Léta míjela, avšak k zahájení stavby zatím nedošlo. Nic ani nenasvědčovalo tomu, že by k němu mělo dojít v brzké době. Město prošlo prudkým územním rozvojem, opět vzrostl počet obyvatel města. Z pohledu správy českobudějovické farnosti počet katolíků od roku 1888 narůstal tak rychle, že do doby před vypuknutím války se téměř zdvojnásobil: z téměř 25 tisíc na necelých 49 tisíc věřících. Pomalu se začaly ozývat hlasy, že stavět katedrálu uvnitř města není nutné. Užitečnější by prý bylo postavit kostely a popřípadě i založit farnosti na obvodu města.

Po smrti biskupa Říhy se v roce 1907 stal sedmým českobudějovickým biskupem Josef Antonín Hůlka. Ten se obrátil k současným událostem v českobudějovické farnosti, především však zdůraznil skutečnost, že se České Budějovice rozšířily o nové domy na předměstích, které jsou nyní od jediného farního chrámu vzdáleny více než půl hodiny cesty. Navrhl obyvatelům diecéze novou myšlenku: „...aby totiž nebyl kathedrální chrám stavěn, nýbrž aby dosavadní byl jen důstojně opraven a vyzdoben, za to však aby na obvodu města Budějovic zřízeny byly dvě, po případě i tři nové fary, čímž by o duchovní potřeby četného katolického obyvatelstva bylo účinněji postaráno”. Poukázal také na skutečnost, že: „...kathedrální chrámy nevyhovují v té míře potřebám věřících jako chrámy farní. (Svoboda, 2010, s. 30.) Založení nových farností v Českých Budějovicích by podle biskupa Hůlky bylo církvi velmi nápomocno v boji proti rozmáhající se náboženské vlažnosti a netečnosti.

V poslední části svého pastýřského listu se biskup obrátil nejen k duchovenstvu, ale i k obyvatelům diecéze: Má být z peněz vybraných do katedrálního fondu postavena katedrála? Popřípadě na kterém místě? Pro biskupa bylo stěžejní dodržet při výběru vhodného místa tyto podmínky: katedrála nesmí být daleko od biskupského sídla, nesmí být také daleko od sídel kanovníků a musí být dobře časově přístupná pro věřící, kteří to v současnosti mají do ostatních českobudějovických kostelů daleko.

Pokud by obyvatelé diecéze nesouhlasili se stavbou katedrály, měli by vyslovit svůj názor na myšlenku postavit dva až tři kostely na obvodu města. Z formulace první otázky je patrné, jakému řešení dával nový biskup přednost. 24. července 1908 požádal městskou radu, jestli by město mohlo poskytnout nějaké místo pro projektovaný katedrální chrám a případně napsala odpovědi na následující otázky:

  1. V které ulici by měla nová katedrála stát?
  2. Jakou by měla mít stavba výměru v čtverečních metrech a v jaké poloze by měla být postavena?
  3. Kolik by případně stál jeden metr čtvereční pozemku?
  4. V jakém by měla být stavba stavebním slohu se zřetelem na okolní městské stavby?

Pro stavbu nové katedrály se vyslovili: katedrální kapitula v Českých Budějovicích, opat z Vyššího Brodu, probošt z Jindřichova Hradce, vikariáty kašperskohorský, mirovický, vyšebrodský a velešínská farnost. Vikariáty domažlický, hornoplánský, jindřichohradecký, jistebnický, klatovský, lukavický a sedmnáct kněží z různých venkovských vikariátů se domnívali, že by měly být v Českých Budějovicích místo katedrály zřízeny nové farní kostely. Odpověď zaslali biskupovi Hůlkovi i představitelé města, ve  které mu sdělili, že nemají žádné vhodné místo pro případný katedrální chrám ani žádné přání či návrh ohledně stavebního slohu.
Biskup Hůlka se proto odmítl zatím jakkoliv rozhodnout a vyzval duchovní, aby při vhodné příležitosti poukazovali na to, že patron diecéze, sv. Jan Nepomucký, zde ještě nemá důstojný chrám, který by mu byl zasvěcen.

Rada duchovních pro vyřešení situace byla následující: postavit v Českých Budějovicích dva nebo tři nové kostely a při nich založit samostatné duchovní správy. Také se projevila veliká potřeba nového kostela na Lineckém předměstí, který by prý uvítali jak obyvatelé předměstí, tak i blízkého Rožnova.

Biskupská konzistoř poslala 5. února 1909 dopis městskému úřadu, ve kterém oznámila, že ve fondu určeném na stavbu nové katedrály je nashromážděno přes 650 000 K, avšak „…plán stavby monumentálního katedrálního kostela, který byl určen k ozdobě a cti jihočeské metropole Budějovic, musí být kvůli nepřekonatelným obtížím v těchto časech ... bohužel ukončen.“ (Svoboda, 2010, s. 33.) Městský úřad byl také obeznámen s tím, že se vedení diecéze rozhodlo nepoužít peníze z katedrálního fondu založeného biskupem Říhou pro účel stavby nové katedrály, ale že chce především opravit katedrální kostel a k němu příslušející starou faru a současně postavit jeden nebo dva nové farní kostely, při kterých měly být v budoucnu zřízeny samostatné duchovní správy. Uvažovalo se o Pražském a Lineckém předměstí.

Práce na opravách chrámu sv. Mikuláše byly zahájeny 24. června 1912 a již 22. prosince téhož roku byl biskupem Hůlkou nově opravený katedrální kostel slavnostně konsekrován. Oprava stála celkem 250 000 K a tato částka byla zaplacena z katedrálního fondu (Svoboda, 2010, s. 34.). Katedrální chrám splňoval nároky biskupské důstojnosti a stavět nový se zdálo být zbytečné. Myšlenka stavby kostelů na okrajích města převážila a nic již nestálo v cestě tomu, aby se začalo s přípravami na stavbu prvního z nich, na Lineckém předměstí.

Linecké předměstí bylo sice co do počtu domů a obyvatel zpočátku nejmenší, avšak v průběhu devatenáctého století zaznamenalo nejen velký nárůst počtu obyvatel, ale také se nezanedbatelně zvětšila jeho rozloha. Spolu s tím vyvstala i otázka zajištění duchovní správy této části českobudějovické farnosti.

V prvních letech dvacátého století zde byla situace poměrně tristní: nebyl se zde ani jediný kostel, pouze několik kaplí, konkrétně kaple Svatého Kříže v městském chudobinci, kaple Neposkvrněného početí Blahoslavené Panny Marie v městské nemocnici a kaple Dobrého Pastýře v Justičním paláci. Věřící z Lineckého předměstí a z přifařených okolních obcí to měli do farního kostela příliš daleko. Ze stejného důvodu nemohli ani duchovní rozvíjet pastorační aktivity - jejich centrem měl být kostel.

Na závěr je možné konstatovat, že důvody pro stavbu prvního z plánovaných kostelů právě na Lineckém předměstí pravděpodobně spočívaly jednak ve velmi dynamickém nárůstu počtu domů, obyvatel, institucí i podniků, a jednak ve velmi neutěšeném stavu církevní správy této části svatomikulášské farnosti (Svoboda, 2010, s. 42.).

Použité zdroje:
SVOBODA, Rudolf. Dějiny farnosti sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích: Díl 1. - Stavba kostela a vznik farnosti. České Budějovice, 2010.